Cvokyně

Mladou bioložku Noru vrhne nový vědecký přístroj nečekaně o několik let nazpátek. Zná tedy už svou jednou prožitou budoucnost, ví, jak dopadne, když podlehne tlakům okolí, příbuzných a požadavkům pokrytecké doby, může se znovu a lépe rozhodovat. Co kdyby si například nevzala svého muže? Neměla s ním děti? Nechala se pohltit vzrušují-cím výzkumem? Její proměna v ženu, která už ví co chce a co rozhodně odmítne, je ale okolím vnímána s podrážděním až nepřátelsky. Nora zjišťuje, že se na životních křižo-vatkách často nerozhodujeme v souladu se svými sny, povahou a potřebami, ale jsme spíš postrkáváni a vláčeni. Příběh mladé vědkyně se odehrává ke konci takzvaného reál-ného socialismu, kdy se věda dělala na koleně a všude vládl marasmus kořeněný černým humorem. Téma osobní svobody a vzpoury proti manipulátorům, kteří to s námi myslí dobře, je ale věčné. Cvokyně Evy Hauserové je napsána s velkou otevřeností a živým, odlehčeným jazykem.