Kniha dopisů, koncipovaná jako mezerovitá kronika života Arnošta Lustiga a jeho rodiny po odchodu do exilu v roce 1968, přináší jedinečný výběr autentických dokumentů a fotografií, původních neupravovaných strojopisů a rukopisů korespondence Arnošta Lustiga a jeho ženy Věry, dcery Evy a syna Pepiho, babičky Terezie, sestry Hany Hnátové až po přátele Zdenu a Josefa Škvorecké v Torontu. Je svědectvím i o přátelství Arnošta Lustiga a Oty Pavla, které nepřervala ani Otova smrt v roce 1973.
